Jde stihnout všechny výstavy?

Právě jedu na konferenci do Českých Budějovic. Tedy jet jsem chtěla. Jako obvykle jsem si našla ranní spoj z Prahy, tak abych pohodlně stihla zahájení, počítala jsem i s rezervou pro dopravení se na místo… A ono nic, vlak je zrušený, byly silné poryvy větru.
Ve vražednou hodinu 6:00 už naštěstí byla otevřená kavárna a já měla s sebou počítač. Mohla jsem počkat na další spoj Českých drah, ale zdálo se, že trasa nebude ani za hodinu o nic lepší. A tak jsem změnila strategii, vzala jsem jiného dopravce a místo slibovaných 2h, jedu tři a kousek, jinudy ale jistější cestou.
A tak mě napadlo, že stejné to je i s výstavami. Není v silách lidského jedince obejít všechna místa, kde se odehrávají vernisáže, stihnout všechny komentované prohlídky ani objet to nejlepší z galerií v celé České republice, o zahraničí nemluvě.
Je důležité si vybírat. A i když to máte takhle krásně naplánované, jako já s vlakem, je potřeba počítat se změnou plánu. Protože život přináší spoustu nepředvídatelných událostí a i když si naplánujeme sebepečlivěji co chceme, někdy prostě musíme změnit plány a být pružní.
Před měsícem jsem byla v Milanu a chtěla jsem vidět galerii Brera, jednu z nejznámějších a největších galerií v Itálii se sbírkami děl mj. i od Caravaggia a Raphaela. Měli jsme vyjet z nedalekého Bergama ranním spojem a mít na všechno dost času. Aspoň půl den. Ale nevyšlo to, po téměř zrušeném výletu jsem nakonec vyjeli odpoledne a v Milaně byli kolem jedné odpoledne. Galerie zavírá v šest.
Podle doporučení ostatních cestovatelů na její prohlídku stěží stačí jeden den.

Cestou z nádraží jsem také objevila ještě jednu velmi zajímavou galerii, do které jsem se chtěla podívat. A vlastně když už máme ten jedno denní, nebo spíš jedno odpolední výlet, chtěli jsme zajít i ke katedrále.
Nereálný, časové počty trochu nevycházeli.. 🙂
A k tomu všemu mě víc než sbírka umění, začalo více zajímat, kde najdu nejbližší toaletu, no, musím říct že Palazzo di Brera, kde galerie sídlí je opravdu rozsáhlá budova 😀
Když se jako já dostane do situace, kdy nestíháte, a fyzické potřeby jsou důležitější než duševní potrava, tedy vizuální potěcha nad obrazy, doporučuji nebrat to na lehkou váhu. A úplně nejlepší je vykašlat se na konvence jak dlouho byste asi měli v galerii „správně“ strávit času. Co je důležité, abyste se neotrávili tak, že do galerie se vám pak dlouho chtít nebude.
V galerii vás nikdo soudit nebude (a kdyby náhodou ano, nemusíte si to brát k srdci), je radost když přijdete a obohatíte se novým zážitkem. I kdyby to znamenalo, že uvidíte jeden obraz, nebo „jen“ dojdete k budově a vezmete si letáček k výstavě. Třeba už bude zavřeno, ale vy se stejně můžete potěšit pohledem na budovu (galerijní a muzejní prostory jsou často zajímavé samy o sobě) nebo si dohledat více k autorovi doma, to když se zrovna trefíte do zavíracího dne (galerie nejčastěji mají zavřeno v pondělí), nebo už vás nepustí dovnitř kvůli naplněné kapacitě, soukromé akci, když je příliš krátká doba do konce otevírací doby apod.
Já jsem touhle strategií „prohlédla“ jednu z největších sbírek italského umění za cca hodinu, navštívila jsem i přilehlou zahradu, kde byla brožura s propojením obrazů a květin, které v zahradě rostou (!).

Stihla jsem zajít i do milánské katedrály Narození Panny Marie a jít jak na střechu při západu slunce, tak do vnitřních prostor.
Rychlochůzí jsme došli také do galerie, která neměla moc recenzí, ale nakonec se ukázala pro mě jako jeden z nej zážitků výletu po Itálii, DART první a jediné art muzeum na světě s dynamickým uměním a první italskou výstavou NFT (o tomhle fenoménu v umění ještě poreferuji).
Celkových cca 5h v Milánu, stálo za to. Zakončili jsme i návštěvou lokální restaurace nechyběla ani ochutnávka gelata.
Takže umění nemusí být časově náročné, stihněte to, co chcete, co vám dělá radost. Vezměte si s sebou letáčky z výstavy a můžete se k dílům vrátit doma, nebo si vyberte jen jednu část galerie, výstavy, která vás zaujala nejvíce a tu si v klidu projděte. I kdyby jste viděli kousíček, nechte si prostor nadchnout se uměním a nebýt z něj vyčerpaní. Pak stejně nebudete vnímat, co všechno jste zažili.
Postupně se učte budovat si s uměním vztah, pak třeba budete mít radost jako já, když uvídite v galerii umělce, kterého jste studovali delší dobu a už pro vás není jen nějaký obraz, u kterého musíte pročítat popisek a dumat kam asi patří v dějinách umění.
Pro mě je to Picasso, v italské Breře jsem objevila jeho obraz „Hlava býka“. A hlavně spojení do souvislostí, když jsem se procházela v jeho rodném městě Malaze, kde má velkou galerii a také Barceloně, kde Picasso studoval a můžete si prohlédnout jeho obrazy i s vývojem v časové lince od realismu, více ke kubismu. Najednou vidíte Picassa a řekne si aha, tyhle linky znám, tuhle barevnost už jsem někde zahlédl/a. A najednou se cítíte v umění jako doma a máte chuť objevovat a propojovat všechny ty souvislosti ještě více do hloubky 🙂
Nakonec přidávám výrok, kterým Picasso popisuje svou tvorbu:
I paint objects as I think them, not as I see them. ”
//“Maluji objekty tak, jak o nich přemýšlím, ne tak jak je vidím.“

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *