Barvy jako emoce

Nedávno jsem se zase zamyslela nad barvami, když jsem byla na návštěvě u bývalé spolužačky (která mimochodem šije úžasné věci)  mluvily jsme i o tom, jak barvy působí na nás a jak na okolí. 
Ona to vnímá přes látky, já více přes malbu. Ale vizuální vnímavost máme rozhodně obě 🙂
Kamarádka nenosí téměř vůbec černou a i svým klientům ji také spíše nedoporučuje.  Miluje vzory a barevnost a pracuje i s barevnou typologií. A já to mám jak kdy, černá je u mě  důležitá, ale miluju vzory a různé kombinace barevných textur s jednotlivými plochami barev. 
V kombinaci velkých vzorů jsem ale rozhodně střídmější, vždy musím mít tu velkou plochu jedné barvy, která to „usadí“. 

A podobně to je na obrazech, které se mi líbí. Když je té barevnosti příliš a není uchycená v jedné celistvé barvě, je to pro mě tak trochu zmatek, ale rozhodně jsem pro barvy.

Malíř Jan Zrzavý ve své úvaze o barvách z roku 1921 v uměleckém měsíčníku Volné směry píše:
„Co je barva? Nehmotná, pociťujeme jí, příjemnou/nepříjemnou, vzbuzuje pocity, může na nás mít vliv.
Není jen fyzickým jevem ale psychickou vlastností, lidé si hledají barvy blízké jejich citovému ladění.
Jest psychickou silou, viditelnou duší.“
Jak vnímáte barvy vy? Všímáte si jich na obrazech i v životě a jak na vás působí?
Výhodou je, že při chození na výstavy si mimo jiné tříbíte i vizuální vnímavost a časem začnete více a více
rozeznávat jednotlivé odstíny barev i mimo galerie. 
Zelená tak nebude jen zelenou, ale uvidíte i směs modré a zelené  když je více do zelena – tyrkysová, nebo do modra azurová atd.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *