4 výtvarné směry, které mě inspirují a doporučuji vám je více prozkoumat

1.Impresionismus

Původně posměšné označení skupiny umělců “impresionisty” dle obrazu Moneta “Imprese: Východ slunce”. Technika i motivy obrazů malovaných impresionisty nejdřív neměli mnoho pochopení, ale stáli v něm silné osobnosti. Například Monet, při zlédnutí obrazů Williama Turnera, předchůdce impresionismu, si potvrdil, že účinky světla a vzduchu jsou mnohem důležitější než námět obrazu. Monet se nezajímá o nádraží jako o místo, kde se lidé setkávají nebo odkud odjíždějí – fascinuje ho účinek světla proudícího skleněnou střechou na mraky páry a z ní se vynořující tvary lokomotiv a vozů (Gombrich, 1997).

Imprese je tedy hra se světlem, vzduchem – světem neviděným nebo v náznacích a tak působivým.

2.Expresionismus

Van Goghova východiska vedou k expresionismu, který se setkává s odezvou zejména v Německu, jde o jednu z cest kterými se umělci pokoušeli dostat se z mrtvého bodu tvorby.

Expresionisté se nebáli nahlédnout ani na ne tolik líbivé aspekty života, měli hluboký soucit s lidským utrpením, chudobou, násilím a vášní. Odmítání těžších aspektů života v tvorbě pak brali jako odmítání upřímnosti (Gombrich, 1997).

Hlavním cílem expresionismu je vyjádřit vlastní prožitky a vlastní pocity bez ohledu na jakékoli konvence.

3.Orfismus

Orfismus spojuje pocity a jiné emoční projevy v tvorbě, v Čechách byl jeho významný představitel malíř František Kupka. Pracuje se synestézií slova, hudby a obrazu.

Termínu “orfismus” poprvé užil Guillaume Apollinaire roku 1912 na konferenci konané v Berlíně. Byl označen za výtvarný projev, který – v čisté formě u Delaunge proklamoval v malířské kompozici  – na rozdíl od kubismu a futurismu – prioritu barvy (Zykmund, 1971, str.16).

Orfismus přináší změnu, sílícím dynamickým prvkem plošného zobrazení ztrácí zbývající skutečnost svůj význam, stává se stále nepodstatější a zbytečnější (Ulrich, 1971, str.165).

4.Surrealismus, Art Brut

Má historii zhruba 70 let. Autoři se nepovažují za umělce, často svá díla skrývají. Nejde o umělecký směr ke kterému se lze přihlásit.

Podle Pavla Konečného, českého sběratele art brut jde často jde o lidi, kteří prožili významný zážitek přesahující každodennost, žijí mimo společnost nebo mají duševní nemoci. Může jít také o významné spirituální zážitky, nebo krize, traumata. V zahraničí bývá také označovaný jako outsider art.

Významově má blízko i k surrealismu, tyto skupiny jsou propojené, surrealisté autory art brut zpravidla uznávají, např. český umělec Jan Švankmajer, filmový režisér a výtvarník je také sběratelem.

V surrealismu se stejně jako v art brut pracuje s nevědomými obsahy, surrealisté prohlašovali že “intelekt v bdělém stavu nemůže nikdy vytvořit žádné umění”(Gombrich, 1997). Díla duševně nemocných také odstartovala zájem psychiatrické asociace o možnosti terapeutické práce a také první kroky ve směru arteterapie, návratu do reality skrze obrazy, vyjádření významných prožitků právě v obraze.

Se vznikem specializovaných ústavů se k lidem s duševním onemocněním (a potažmo k jejich výtvarné produkci) na konci 18. stol. začala obracet pozornost odborné i laické veřejnosti. Zájem o výtvarnou tvorbu duševně nemocných se zrodil právě v psychiatrických institucích (Hromádková, 2017).